Taoismus ani křesťanství se nezrodily na poradě. https://t.co/6TpORU6ou9
— Stanislav Jermar (@jermarnet) August 15, 2017
Ležím ležíš na posteli
Už se buňky
Už se dělí
Už se buňky už se množí
Kdo je sčítá?
Voko boží
Jeden doktor Čtyři Šest
Doktor Hrůza Doktor Lest
Chytráček má myšku v bříšku
Kam pojede?
Hryzy hryzy
Do remízy
[Říkanky pro dospěláky, Josef Kainar: Včela na sněhu]
Barbarství se tedy nakonec zmocnilo kultury. Ve stínu tohoto velkého slova roste intolerance současně s infantilismem. Není-li to kulturní identita, která uzavírá člověka do jeho příslušnosti a která mu pod trestem velezrady odpírá přístup k pochybování, k ironii, k rozumu – ke všemu co by ho mohlo vytrhnout z kolektivní dělohy, pak je to průmysl volného času, tento výtvor technického věku, jenž redukuje duchovní díla na úroveň braku (nebo jak se říká v Americe, entertainmentu). A život s myšlením vyklízí pozvolna místo strašnému a posměšnému přízraku fanatika a zombiho.
[in Alain Finkielkraut: Destrukce myšlení, česky Atlantis 1993]
Josef Sudek o tom, jak si objevoval Janáčka:
„heleďte se, třeba říkám nesmysle, ale tak to vidím já“ … „Fotografování – to je smolení proti muzice, ale já tohle dělám upřímně a dokonce hrozně rád. Hromadu věcí odpraví čas, ale něco asi zůstane. Když kvůli ničemu jinýmu, tak už proto, že krajina od těch dob se dost změnila …“
http://www.ceskatelevize.cz/porady/140684-fotograf-a-muzika/27453130561/
(Barcelona, park Guell)
Jiří Žáček : České moře
České moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,
moře bez vody a bez příboje,
nekonečné moře všeho, co bys chtěl,
moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,
moře utonulé v buňkách našich těl,
moře sebeklamů, moře nebezpečí,
moře, které mumlá vyhynulou řečí,
zamořené moře, moře našich dob,
moře, z něhož zbyly útesy a břehy,
zkamenělé moře milosti a něhy,
moře hoře, naše kolébka i hrob.
